svůj
Étymologie
- Du vieux slave свои, svoi.
Adjectif possessif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | svůj | svoje, svá | svoje, své | |
| vocatif | svůj | svoje | |||
| accusatif | svého | svůj | svoji, svou | svoje, své | |
| génitif | svého | svojí, své | svého | ||
| locatif | svém | svojí, své | svém | ||
| datif | svému | svojí, své | svému | ||
| instrumental | svým | svojí, svou | svým | ||
| pluriel | nominatif | svoji, sví | svoje, své | ||
| vocatif | svoji | svoje | |||
| accusatif | svoje, své | svoje, svá | |||
| génitif | svých | ||||
| locatif | svých | ||||
| datif | svým | ||||
| instrumental | svými | ||||
svůj masculin
- Adjectif possessif qui se rapporte au sujet du verbe, équivalent selon les cas à mon, ton, son, notre, votre, leur.
Notes
Dérivés
- nesvůj (« mal à l'aise »)
- osvojit (« s'approprier »)
- osvojení (« appropriation »)
 
- svébytný (« indépendant »)
- svébytně
- svébytnost
 
- svéhlavý (« entêté, têtu »)
- svéhlavě
- svéhlavost
 
- svépomoc (« propres moyens »)
- svépomocný
 
- svéprávný (« qui jouit de tous ses droits »)
- svéprávně
- svéprávnost
 
- svéráz (« trait à soi »)
- svérázný (« qui a ses propres traits de caracère »)
- svérázně
- svéráznost
 
- svévole (« toute puissance »)
- svévolný
- svévolně
- svévolnost
 
Apparentés étymologiques
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « svůj [Prononciation ?] »