ryk

Étymologie

Du néerlandais rijk.

Adjectif

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
  2. Abondant, copieux, plantureux, ample, large, profus.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Synonymes

Prononciation

Étymologie

Du néerlandais rijk.

Adjectif

ryk \Prononciation ?\

  1. Riche.

Étymologie

Déverbal de ryczeć.

Nom commun

ryk \rɨk\ masculin inanimé

  1. Cri rauque.
    • Ani ryku, ani kwiku, sans un bruit.

Synonymes

  • ryczenie

Prononciation

Références

    Étymologie

    Déverbal de ryčet.

    Nom commun

    Cas Singulier Pluriel
    Nominatif ryk ryky
    Génitif ryku ry
    Datif ryku rykům
    Accusatif ryk ryky
    Vocatif ryku ryky
    Locatif ryku rycích
    Instrumental rykem ryky

    ryk \rɪk\ masculin inanimé

    1. (Poétique) Cri rauque.
      • Toť zářná hodina, kdy hustou travou
        se žene v cvalu s psů divokých vřavou,
        ve křiku, ryku, v krvi, lání, děsu
        a v dešti šípů s lukem nataženým,
        a v změti vlasů, s prsem obnaženým
        nezdolná Artemida, úžas lesů!
         (José-María de Heredia, Honba, traduit par Jaroslav Vrchlický, 1893)
        La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

    Synonymes

    Dérivés

    • ryčný

    Références