křik
: krik
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | křik | křiky |
| Génitif | křiku | křiků |
| Datif | křiku | křikům |
| Accusatif | křik | křiky |
| Vocatif | křiku | křiky |
| Locatif | křiku | křicích |
| Instrumental | křikem | křiky |
křik \kr̝̊ɪk\ masculin inanimé
- Cri.
bolestný křik.
- cri de douleur.
chraptivý křik.
- cri rauque.
- Cri, chant ou appel des oiseaux en particulier et de certains animaux.
vrabčí křik.
- cri de moineau.
- (Par extension) Criaillerie, criaillement, tapage, huée, potin, boucan, charivari.
zuřivý křik.
- cri de fureur.
Synonymes
- výkřik, skřehot, vykřiknutí, vyvřísknutí, vzkřiknutí, křiknutí, vykřikování, checht, chechtot, křičení
Antonymes
Dérivés
- křikem, à force de crier, à la criée
- křiklavý, criard, criant, tapageur, voyant (ton, couleur)
- křiklavost, ton criant
- křikloun, crieur, braillard, clabaudeur, tapageur, énergumène
Apparentés étymologiques
- křiknout, pousser un cri - křičet, crier
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « křik [Prononciation ?] »
Voir aussi
- křik sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)