zmar
Étymologie
- Déverbal de zmařit.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | zmar | zmary | 
| Génitif | zmaru | zmarů | 
| Datif | zmaru | zmarům | 
| Accusatif | zmar | zmary | 
| Vocatif | zmare | zmary | 
| Locatif | zmaru | zmarech | 
| Instrumental | zmarem | zmary | 
zmar \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Ruine, destruction, anéantissement.
- Kde domov můj, — (Hymne tchèque.)
 kde domov můj?
 V kraji znáš-li Bohu milém,
 duše útlé v těle čilém,
 mysl jasnou, vznik a zdar,
 a tu sílu vzdoru zmar?
 To je Čechů slavné plémě,
 mezi Čechy domov můj,
 mezi Čechy domov můj!- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
 
- Na Haiti míří pomoc. Tam však vládne chaos a zmar. - L'aide [humanitaire] arrive en Haïti. Le chaos et la ruine y règnent.
 
 
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage