plémě
: pleme, pléme
Étymologie
- Du vieux slave плємѧ, plemia (« tribu ») qui donne le russe племя, le polonais plemię, le slovène pleme, плем'я en ukrainien, племе en serbo-croate. Du proto-slave *ple-men- de même radical que le latin ple-bs (« plèbe »), po-pulus (« peuple ») → voir pluk.
- Le tchèque a kmen au sens de « tribu » et plémě est largement vieilli au sens propre → voir plemeno.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | plémě | plemena |
| Génitif | plemene | plemen |
| Datif | plemeni | plemenům |
| Accusatif | plémě | plemena |
| Vocatif | plémě | plemena |
| Locatif | plemeni | plemenech |
| Instrumental | plemenem | plemeny |
plémě \Prononciation ?\ neutre
- (Littéraire) Race des hommes.
to je trest přírody na lidském plemeni.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
- (Littéraire) Tribu, peuple.
Kde domov můj,
— (Hymne tchèque.)
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage