rozvrh
Étymologie
- Déverbal de rozvrhnout, rozvrhovat (« programmer, planifier ») ; voir vrh.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | rozvrh | rozvrhy |
| Génitif | rozvrhu | rozvrhů |
| Datif | rozvrhu | rozvrhům |
| Accusatif | rozvrh | rozvrhy |
| Vocatif | rozvrhu | rozvrhy |
| Locatif | rozvrhu | rozvrzích |
| Instrumental | rozvrhem | rozvrhy |
rozvrh \Prononciation ?\ masculin inanimé
Synonymes
- harmonogram
- rozvržení
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage