privilegium

Composé de privus (« privé ») et lex (« loi »).

privilegium neutre

1. Loi exceptionnelle, qui concerne particulièrement un individu ou est faite contre lui.
2. Privilège.

• « privilegium », dans Félix Gaffiot, Dictionnaire latin français, Hachette, 1934 → consulter cet ouvrage

Du latin privilegium.

privilegium \Prononciation ?\ neutre

1. Privilège.

Du latin privilegium.

privilegium \Prononciation ?\ neutre

1. Privilège.
   • Manská soustava byl ve středověku systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady, který navázal na hradskou soustavu. Jednotlivá území byla vlastníkem dědičně propůjčována osobám (manům), které mu zato byly vázány protislužbami nejčastěji vojenské povahy. Tito manové spolu s pozemky získali i jistá právní, soudní a ekonomická privilegia. — (Wikipedie)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

• privilegium sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage