omyl
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | omyl | omyly |
| Génitif | omylu | omylů |
| Datif | omylu | omylům |
| Accusatif | omyl | omyly |
| Vocatif | omyle | omyly |
| Locatif | omylu | omylech |
| Instrumental | omylem | omyly |
omyl \ɔmɪl\ masculin inanimé
- Erreur.
Zároveň ho pobízí Kristova láska, aby laskavě, rozvážně a trpělivě jednal s lidmi žijícími v omylu nebo v neznalosti víry.
— (Dignitatis humanae)- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Dérivés
- omylný (faillible)
- neomylný (infaillible)
- neomylnost (infaillibilité)
- omylnost (faillibilité)
- neomylný (infaillible)
Forme de verbe
| Masculin | Féminin | Neutre | ||
|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | |||
| Singulier | omyl | omyl | omyla | omylo |
| Pluriel | omyli | omyly | omyly | omyla |
omyl \ɔmɪl\
- Participe passé de omýt.
Anagrammes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage