interpunkce
Étymologie
- Du latin interpunctio (« interponction »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | interpunkce | interpunkce |
| Génitif | interpunkce | interpunkc |
| Datif | interpunkci | interpunkcím |
| Accusatif | interpunkci | interpunkce |
| Vocatif | interpunkce | interpunkce |
| Locatif | interpunkci | interpunkcích |
| Instrumental | interpunkcí | interpunkcemi |
interpunkce \ɪntɛrpuŋkt͡sɛ\ féminin
- Ponctuation.
- Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
Dérivés
Vocabulaire apparenté par le sens
- apostrof (« apostrophe »)
- čárka (« virgule »)
- dvojtečka (« deux-points »)
- otazník (« point d'interrogation »)
- pomlčka (« tiret »)
- spojovník (« tiret »)
- středník (« point-virgule »)
- tečka (« point »)
- trojtečka (« point de suspension »)
- uvozovka (« guillemet »)
- vykřičník (« point d'exclamation »)
- závorka (« parenthèse »)
Voir aussi
- interpunkce sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage