embé
Étymologie
- Dérivé de embe (« râle »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | embé | embeyé | embeté |
| 2e du sing. | embel | embeyel | embetel |
| 3e du sing. | ember | embeyer | embeter |
| 1re du plur. | embet | embeyet | embetet |
| 2e du plur. | embec | embeyec | embetec |
| 3e du plur. | embed | embeyed | embeted |
| 4e du plur. | embev | embeyev | embetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
embé \ɛmˈbɛ\ ou \emˈbe\ ou \ɛmˈbe\ ou \emˈbɛ\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « embé [ɛmˈbɛ] »
Références
- « embé », dans Kotapedia
Préposition
embé \emˈbe\ (atone)