dluh
Étymologie
- Du vieux slave длъгъ, dlŭgŭ (« dette »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | dluh | dluhy |
| Génitif | dluhu | dluhů |
| Datif | dluhu | dluhům |
| Accusatif | dluh | dluhy |
| Vocatif | dluhu | dluhy |
| Locatif | dluhu | dluzích |
| Instrumental | dluhem | dluhy |
dluh \dlʊx\ masculin inanimé
- (Finance) Dette.
Prominout dluh.
- libérer d'une dette.
Antonymes
- pohledávka, créance
Dérivés
- dluhopis, obligation
- dluhopisový, obligataire
- dlužit, devoir
- dlužník, débiteur
- dlužný, dû
Prononciation
- tchèque : écouter « dluh [dlʊx] »
Voir aussi
- dluh sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage