dlužný
 : dłużny
Étymologie
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | dlužný | dlužná | dlužné | |
| vocatif | dlužný | dlužná | dlužné | ||
| accusatif | dlužného | dlužný | dlužnou | dlužné | |
| génitif | dlužného | dlužné | dlužného | ||
| locatif | dlužném | dlužné | dlužném | ||
| datif | dlužnému | dlužné | dlužnému | ||
| instrumental | dlužným | dlužnou | dlužným | ||
| pluriel | nominatif | dlužní | dlužné | dlužná | |
| vocatif | dlužní | dlužné | dlužná | ||
| accusatif | dlužné | dlužná | |||
| génitif | dlužných | ||||
| locatif | dlužných | ||||
| datif | dlužným | ||||
| instrumental | dlužnými | ||||
dlužný \dluʒniː\
- Dû, à payer, impayé.
Jak se domoct dlužné mzdy?
- Comment recouvrer des impayés de salaire ?
 
 - Redevable.
Být dlužen komu za co.
- Devoir, être redevable de quelque chose à quelqu’un.
 
 
Synonymes
- nezaplacený (« impayé »)
 
Dérivés
- dlužník (« débiteur »)
 - dlužnost (« endettement »)
 - bezdlužnost (« non-endettement »)
 
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage