dlužník

Étymologie

De dlužný (« dû ») avec le suffixe -ík.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif dlužník dlužníci
Génitif dlužníka dlužníků
Datif dlužníkovi
ou dlužníku 		dlužníkům
Accusatif dlužníka dlužníky
Vocatif dlužníku dlužníci
Locatif dlužníkovi
ou dlužníku 		dlužnících
Instrumental dlužníkem dlužníky

dlužník \Prononciation ?\ masculin animé

  1. (Finance) Débiteur.
    • Dlužník se zablokovaným účtem nemusí být chudý. Na jednu stranu mu totiž zákon nařizuje, kolik si ze svého účtu může maximálně vybrat. Na druhou stranu se už ale nikde neřeší, že dlužník do banky může přijít víckrát anebo mít dokonce víc účtů na různých místech. — (idnes.cz)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Antonymes

Vocabulaire apparenté par le sens

  • neplatič

Voir aussi

  • dlužník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 
Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.