ὁπλίτης
: οπλίτης
Grec ancien
Étymologie
Adjectif
ὁπλίτης, hoplítês *\ho.ˈpliː.tɛːs\
- Armé.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | Duel | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominatif | ὁ | ὁπλίτης | οἱ | ὁπλίται | τὼ | ὁπλίτα |
| Vocatif | ὁπλίτα | ὁπλίται | ὁπλίτα | |||
| Accusatif | τὸν | ὁπλίτην | τοὺς | ὁπλίτας | τὼ | ὁπλίτα |
| Génitif | τοῦ | ὁπλίτου | τῶν | ὁπλιτῶν | τοῖν | ὁπλίταιν |
| Datif | τῷ | ὁπλίτῃ | τοῖς | ὁπλίταις | τοῖν | ὁπλίταιν |
ὁπλίτης, hoplítês *\ho.ˈpliː.tɛːs\ masculin
Références
- Anatole Bailly, Abrégé du dictionnaire grec-français, Hachette, 1901