vexá
Étymologie
- Dérivé de vexa (« règle, coutume »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | vexá | vexayá | vexatá |
| 2e du sing. | vexal | vexayal | vexatal |
| 3e du sing. | vexar | vexayar | vexatar |
| 1re du plur. | vexat | vexayat | vexatat |
| 2e du plur. | vexac | vexayac | vexatac |
| 3e du plur. | vexad | vexayad | vexatad |
| 4e du plur. | vexav | vexayav | vexatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « vexá [vɛˈxa] »
Références
- « vexá », dans Kotapedia