vděčný
Étymologie
- De vděčit.
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | vděčný | vděčná | vděčné | |
| vocatif | vděčný | vděčná | vděčné | ||
| accusatif | vděčného | vděčný | vděčnou | vděčné | |
| génitif | vděčného | vděčné | vděčného | ||
| locatif | vděčném | vděčné | vděčném | ||
| datif | vděčnému | vděčné | vděčnému | ||
| instrumental | vděčným | vděčnou | vděčným | ||
| pluriel | nominatif | vděční | vděčné | vděčná | |
| vocatif | vděční | vděčné | vděčná | ||
| accusatif | vděčné | vděčná | |||
| génitif | vděčných | ||||
| locatif | vděčných | ||||
| datif | vděčným | ||||
| instrumental | vděčnými | ||||
vděčný \ˈvɟɛt͡ʃniː\
- Reconnaissant, obligé.
- Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
Antonymes
- nevděčný, ingrat
Dérivés
- vděčnost, gratitude