putcegá
Étymologie
- Dérivé de putcé (« cracher »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | putcegá | putcegayá | putcegatá |
| 2e du sing. | putcegal | putcegayal | putcegatal |
| 3e du sing. | putcegar | putcegayar | putcegatar |
| 1re du plur. | putcegat | putcegayat | putcegatat |
| 2e du plur. | putcegac | putcegayac | putcegatac |
| 3e du plur. | putcegad | putcegayad | putcegatad |
| 4e du plur. | putcegav | putcegayav | putcegatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
putcegá \putʃɛˈga\ ou \putʃeˈga\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « putcegá [putʃɛˈga] »
Références
- « putcegá », dans Kotapedia