putcé
Étymologie
- Dérivé de putca (« salive à cracher »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | putcé | putceyé | putceté |
| 2e du sing. | putcel | putceyel | putcetel |
| 3e du sing. | putcer | putceyer | putceter |
| 1re du plur. | putcet | putceyet | putcetet |
| 2e du plur. | putcec | putceyec | putcetec |
| 3e du plur. | putced | putceyed | putceted |
| 4e du plur. | putcev | putceyev | putcetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
putcé \putˈʃɛ\ ou \putˈʃe\ intransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « putcé [putˈʃɛ] »
Références
- « putcé », dans Kotapedia