pláň
Étymologie
- Mot d’origine latine planus. La date d’entrée du mot en tchèque est incertaine : peut-être un emprunt direct au latin suivant la christianisation, ou emprunt au français via l’allemand, lors des invasions napoléoniennes.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | pláň | pláně |
| Génitif | pláně | plání |
| Datif | pláni | pláním |
| Accusatif | pláň | pláně |
| Vocatif | pláni | pláně |
| Locatif | pláni | pláních |
| Instrumental | plání | pláněmi |
pláň \Prononciation ?\ féminin
Références
- Etymologický slovník jazyka staroslověnského (9) - mr`kati-obrěsti, Petr Peňáz, nakl. Academia, vyd. 1., Praha, 2009.
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
- Nový akademický slovník: Cizích slov A-Ž, nakl. Academia, Praha, 2007.