pachatel
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | pachatel | pachatelé |
| Génitif | pachatele | pachatelů |
| Datif | pachateli ou pachatelovi |
pachatelům |
| Accusatif | pachatele | pachatele |
| Vocatif | pachateli | pachatelé |
| Locatif | pachateli ou pachatelovi |
pachatelích |
| Instrumental | pachatelem | pachateli |
pachatel \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : pachatelka)
- Malfaiteur, celui qui se rend coupable d’un crime, d’une mauvaise action.
Jako vandalismus se označuje svévolné poškozování a ničení veřejného i soukromého majetku či podobných statků, které nepřináší pachateli žádné materiální obohacení a pro které pachatel zpravidla nemá žádný motiv.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage