otcův
Étymologie
Adjectif possessif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | otcův | otcova | otcovo | |
| vocatif | otcův | otcova | otcovo | ||
| accusatif | otcova | otcův | otcovu | otcovo | |
| génitif | otcova | otcovy | otcova | ||
| locatif | otcově | ||||
| datif | otcovu | otcově | otcovu | ||
| instrumental | otcovým | otcovou | otcovým | ||
| pluriel | nominatif | otcovi | otcovy | otcova | |
| vocatif | otcovi | otcovy | otcova | ||
| accusatif | otcovy | otcova | |||
| génitif | otcových | ||||
| locatif | otcových | ||||
| datif | otcovým | ||||
| instrumental | otcovými | ||||
otcův \ɔt.t͡suːf\ masculin
- Paternel, de père.
Půjčil jsem si otcovo auto.
- J'ai emprunté la voiture de mon père.
Otcovo požehnání měl správně dostat Ezau, ale Rebekka chtěla, aby požehnání dostal Jákob.
- La bénédiction paternelle, etc.
Dérivés
Vocabulaire apparenté par le sens
- matčin (« maternel »)
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « otcův [Prononciation ?] »