neúplný

Étymologie

De ne- et plný.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif neúplný neúplná neúplné
vocatif neúplný neúplná neúplné
accusatif neúplného neúplný neúplnou neúplné
génitif neúplného neúplné neúplného
locatif neúplném neúplné neúplném
datif neúplnému neúplné neúplnému
instrumental neúplným neúplnou neúplným
pluriel nominatif neúplní neúplné neúplná
vocatif neúplní neúplné neúplná
accusatif neúplné neúplná
génitif neúplných
locatif neúplných
datif neúplným
instrumental neúplnými

neúplný \ˈnɛuːpl̩niː\ (comparatif : neúplnější, superlatif : nejneúplnější)

  1. Incomplet.
    • Rozlišuje se indukce úplná a neúplná. Toto rozdělení zavedl už Aristoteles, který se indukcí zabýval např. ve své práci Druhé analytiky.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Dérivés