namířený

Étymologie

Participe passif adjectivé de namířit (« cibler »).

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif namířený namířená namířené
vocatif namířený namířená namířené
accusatif namířeného namířený namířenou namířené
génitif namířeného namířené namířeného
locatif namířeném namířené namířeném
datif namířenému namířené namířenému
instrumental namířeným namířenou namířeným
pluriel nominatif namíření namířené namířená
vocatif namíření namířené namířená
accusatif namířené namířená
génitif namířených
locatif namířených
datif namířeným
instrumental namířenými

namířený \ˈnamiːr̝ɛniː\

  1. Pointé sur une cible.
    • Přepadl benzinku s namířenou pistolí.
      Il a attaqué une station-essence en pointant un pistolet.

Dérivés

  • mít namířeno (avoir dans sa ligne de mire)

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.