nájemce

Étymologie

Dérivé de nájem (« location, loyer »), avec le suffixe -ce.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif nájemce nájemci
ou nájemcové
Génitif nájemce nájemců
Datif nájemci
ou nájemcovi 		nájemcům
Accusatif nájemce nájemce
Vocatif nájemce nájemci
ou nájemcové
Locatif nájemci
ou nájemcovi 		nájemcích
Instrumental nájemcem nájemci

nájemce \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : nájemkyně)

  1. Locataire.
    • Nájem je typ závazku, který vznikne uzavřením nájemní smlouvy. V ní se pronajímatel a nájemce dohodnou na tom, že nájemce může po dohodnutou dobu a za úplatu (nájemné) používat určitou konkrétní věc, která patří pronajímateli, či z ní brát užitky.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Antonymes

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.