knuta
Étymologie
- Du russe кнут, knout (« fouet »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | knuta | knuty |
| Génitif | knuty | knut |
| Datif | knutě | knutám |
| Accusatif | knutu | knuty |
| Vocatif | knuto | knuty |
| Locatif | knutě | knutách |
| Instrumental | knutou | knutami |
knuta \knʊta\ féminin
- Knout.
Bití knutou sloužilo k vynucení přiznání při výslechu nebo jako těžší trest.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
- (Sens figuré) Oppression, tyrannie, traitement cruel.
Uprchlíci podávali svědectví o utrpení pod knutou diktátora.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Vocabulaire apparenté par le sens
- bič (« fouet »)
- krutovláda (« domination cruelle »)
Dérivés
- knutový
Apparentés étymologiques
Voir aussi
- knuta sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)