hnus
Étymologie
- Ancien déverbal de hnít (« pourrir »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | hnus | hnusy |
| Génitif | hnusu | hnusů |
| Datif | hnusu | hnusům |
| Accusatif | hnus | hnusy |
| Vocatif | hnuse | hnusy |
| Locatif | hnusu | hnusech |
| Instrumental | hnusem | hnusy |
hnus \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Dégout, répugnance.
- Nausée.
Pocit hnusu je spojen s fyziologickými změnami, např. dávením nebo žaludeční nevolností.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Dérivés
Voir aussi
- hnus sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage