dyadický

Étymologie

Du grec ancien δυαδικός, duadikós avec le suffixe -ský.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif dyadický dyadická dyadické
vocatif dyadický dyadická dyadické
accusatif dyadického dyadický dyadickou dyadické
génitif dyadického dyadické dyadického
locatif dyadickém dyadické dyadickém
datif dyadickému dyadické dyadickému
instrumental dyadickým dyadickou dyadickým
pluriel nominatif dyadičtí dyadické dyadická
vocatif dyadičtí dyadické dyadická
accusatif dyadické dyadická
génitif dyadických
locatif dyadických
datif dyadickým
instrumental dyadickými

dyadický \ˈdɪjaɟɪt͡skiː\

  1. Dyadique.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Apparentés étymologiques

  • dyáda

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.