domú
Étymologie
- Dérivé de doma (« bord »).
 
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | domú | domuyú | domutú | 
| 2e du sing. | domul | domuyul | domutul | 
| 3e du sing. | domur | domuyur | domutur | 
| 1re du plur. | domut | domuyut | domutut | 
| 2e du plur. | domuc | domuyuc | domutuc | 
| 3e du plur. | domud | domuyud | domutud | 
| 4e du plur. | domuv | domuyuv | domutuv | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
domú \dɔˈmu\ ou \doˈmu\ transitif
- Aborder (un endroit).
 
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « domú [doˈmu] »
 
Références
- « domú », dans Kotapedia