dobá
Étymologie
- Dérivé de dob (« diplôme »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | dobá | dobayá | dobatá |
| 2e du sing. | dobal | dobayal | dobatal |
| 3e du sing. | dobar | dobayar | dobatar |
| 1re du plur. | dobat | dobayat | dobatat |
| 2e du plur. | dobac | dobayac | dobatac |
| 3e du plur. | dobad | dobayad | dobatad |
| 4e du plur. | dobav | dobayav | dobatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
dobá \dɔˈba\ ou \doˈba\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « dobá [doˈba] »
Anagrammes
Références
- « dobá », dans Kotapedia