definitivní

Étymologie

Du latin definitivus avec le suffixe -ní.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif definitivní
vocatif definitivní
accusatif definitivního definitivní
génitif definitivního definitivní definitivního
locatif definitivním definitivní definitivním
datif definitivnímu definitivní definitivnímu
instrumental definitivním definitivní definitivním
pluriel nominatif definitivní
vocatif definitivní
accusatif definitivní
génitif definitivních
locatif definitivních
datif definitivním
instrumental definitivními

definitivní \dɛfɪnɪtɪvɲiː\ (comparatif : definitivnější, superlatif : nejdefinitivnější)

  1. Définitif.
    • Rozbití francouzské armády a rozdrcení Maginotovy linie je současně symbolem zhroucení starého světa a starého myšlení, je to definitivní porážka liberalistického kapitalismu a falešné demokracie. — (Alois Eliáš, Do práce pro nový svět)
      …c’est la défaite définitive de…

Synonymes

Antonymes

Dérivés

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.