bezhlavý

Étymologie

Composé de bez (« sans »), hlava (« tête ») et -ý.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif bezhlavý bezhlavá bezhlavé
vocatif bezhlavý bezhlavá bezhlavé
accusatif bezhlavého bezhlavý bezhlavou bezhlavé
génitif bezhlavého bezhlavé bezhlavého
locatif bezhlavém bezhlavé bezhlavém
datif bezhlavému bezhlavé bezhlavému
instrumental bezhlavým bezhlavou bezhlavým
pluriel nominatif bezhlaví bezhlavé bezhlavá
vocatif bezhlaví bezhlavé bezhlavá
accusatif bezhlavé bezhlavá
génitif bezhlavých
locatif bezhlavých
datif bezhlavým
instrumental bezhlavými

bezhlavý \bɛzɦlaviː\ (comparatif : bezhlavější, superlatif : nejbezhlavější)

  1. Acéphale, sans tête.
    • Bezhlavý rytíř, cavalier sans tête (fantôme d'un conte fantastique).
  2. Sans queue ni tête, confus.
    • Tato šílená myšlenka byla zamítnuta a usneseno vyčkat příchodu hlavy rodiny. Pan Honzátko ukázal se však být stejně bezhlavým. — (Jaroslav Hašek, Aféra s křečkem)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
  3. Qui agit sur un coup de tête, sans réfléchir.
    • Jak jsi mohl být tak strašně bezhlavý, když jsi svěřil svoje velké státní klíče lidem, již si s námi hráli jako s míčem, říkajíce o nás: ‚To jsou hlupáci!‘ — (Arthur Rimbaud, Já je někdo jiný, 1999)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

  • bezhlavě
  • bezhlavost

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.