bdící
Étymologie
- Adjectivation de bdíc, participe de bdít (« veiller »).
 
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | bdící | |||
| vocatif | bdící | ||||
| accusatif | bdícího | bdící | |||
| génitif | bdícího | bdící | bdícího | ||
| locatif | bdícím | bdící | bdícím | ||
| datif | bdícímu | bdící | bdícímu | ||
| instrumental | bdícím | bdící | bdícím | ||
| pluriel | nominatif | bdící | |||
| vocatif | bdící | ||||
| accusatif | bdící | ||||
| génitif | bdících | ||||
| locatif | bdících | ||||
| datif | bdícím | ||||
| instrumental | bdícími | ||||
bdící \ˈbɟiːt͡siː\
- Éveillé, en état de veille.
Při pohledu na mé spolužáky jsem měl pocit, že všichni spí a že jsem ve třídě jediný bdící.
- En regardant mes camarades de classe, j'avais l'impression qu'ils dormaient tous et que j'étais tout seul éveillé dans la classe.
 
 
Synonymes
- probuzený (« réveillé »)
 
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage (bdíc)