břitký
Étymologie
- De břit (« le coupant, le tranchant »).
 
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | břitký | břitká | břitké | |
| vocatif | břitký | břitká | břitké | ||
| accusatif | břitkého | břitký | břitkou | břitké | |
| génitif | břitkého | břitké | břitkého | ||
| locatif | břitkém | břitké | břitkém | ||
| datif | břitkému | břitké | břitkému | ||
| instrumental | břitkým | břitkou | břitkým | ||
| pluriel | nominatif | břitcí | břitké | břitká | |
| vocatif | břitcí | břitké | břitká | ||
| accusatif | břitké | břitká | |||
| génitif | břitkých | ||||
| locatif | břitkých | ||||
| datif | břitkým | ||||
| instrumental | břitkými | ||||
břitký \ˈbr̝ɪtkiː\ (comparatif : břitčí, superlatif : nejbřitčí)
Synonymes
Antonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage