Evin
: evin
Étymologie
Adjectif possessif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | Evin | Evina | Evino | |
| vocatif | Evin | Evina | Evino | ||
| accusatif | Evina | Evin | Evinu | Evino | |
| génitif | Evina | Eviny | Evina | ||
| locatif | Evině | ||||
| datif | Evinu | Evině | Evinu | ||
| instrumental | Eviným | Evinou | Eviným | ||
| pluriel | nominatif | Evini | Eviny | Evina | |
| vocatif | Evini | Eviny | Evina | ||
| accusatif | Eviny | Evina | |||
| génitif | Eviných | ||||
| locatif | Eviných | ||||
| datif | Eviným | ||||
| instrumental | Evinými | ||||
Evin \Prononciation ?\
- D’Ève.
Byli tu na návštěvě Evini rodiče.
- Les parents d’Ève nous ont rendu visite.
Ještě jsem tady já pánem a dovedu zabrániti, abys zůstal, čekaje návratu Evina!
— (Josef Braun, Z pamětí krevních písařů)- …en attendant le retour d’Ève !
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage