Ῥώμη
: Ρώμη
Grec ancien
Étymologie
- Du latin Roma.
Nom propre
| Cas | Singulier | |
|---|---|---|
| Nominatif | ἡ | Ῥώμη |
| Vocatif | Ῥώμη | |
| Accusatif | τὴν | Ῥώμην |
| Génitif | τῆς | Ῥώμης |
| Datif | τῇ | Ῥώμῃ |
Ῥώμη, Rhṓmē féminin singulier
- (Géographie) Rome.
Vocabulaire apparenté par le sens
Dérivés
Prononciation
- *\r̥ɔ̌ː.mɛː\ (Attique (Ve siècle av. J.-C.))
- *\ˈro.me̝\ (Koinè, Égypte (Ier siècle))
- *\ˈro.mi\ (Koinè (IVe siècle))
- *\ˈro.mi\ (Byzance (Xe siècle))
- *\ˈro.mi\ (Constantinople (XVe siècle))