Ἵμερος
Grec ancien
Étymologie
- De ἵμερος, hímeros (« désir amoureux »).
Nom propre
| Cas | Singulier | |
|---|---|---|
| Nominatif | ὁ | Ἵμερος |
| Vocatif | Ἵμερε | |
| Accusatif | τὸν | Ἵμερον |
| Génitif | τοῦ | Ἱμέρου |
| Datif | τῷ | Ἱμέρῳ |
Ἵμερος, Hímeros masculin singulier
- (Divinité) Himéros.
Prononciation
- *\hǐː.me.ros\ (Attique (Ve siècle av. J.-C.))
- *\ˈ(h)i.me.ros\ (Koinè, Égypte (Ier siècle))
- *\ˈi.me.ros\ (Koinè (IVe siècle))
- *\ˈi.me.ros\ (Byzance (Xe siècle))
- *\ˈi.me.ros\ (Constantinople (XVe siècle))