тѣло

Étymologie

Du proto-slave *tělo. Apparenté au letton tēls (« image », « forme »), peut-être avec le latin tellus, telluris (« terre », « sol », « terrain »)[1].

Nom commun

Cas Singulier Pluriel Duel
Nominatif тѣло тѣлєса тѣлєсѣ
Génitif тѣлєсє тѣлєсъ тѣлєсѹ
Datif тѣлєси тѣлєсємъ тѣлєсьма
Accusatif тѣло тѣлєса тѣлєсѣ
Instrumental тѣлєсємь тѣлєсы тѣлєсьма
Locatif тѣлєсє тѣлєсєхъ тѣлєсѹ
Vocatif тѣло тѣлєса тѣлєсѣ

тѣло (tělo) neutre

  1. (Anatomie) Corps.

Variantes

  • ⰕⰡⰎⰑ (Glagolitique)

Dérivés dans d’autres langues

Anagrammes

Références

  • Nikolaos H. Trunte, Словѣньскъи ѩзыкъ, Ein praktisches Lehrbuch des Kirchenslavischen. Band I : Altkirchenslavisch, Verlag Otto Sagner, Munich, 2003
  • Radoslav Večerka, Vieux Slave, Státní pedagogické nakladatelství, Prague, 1984
  • [1] Section étymologie de тело.