мєчь
Étymologie
- Du proto-slave *mьčь.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | Duel |
|---|---|---|---|
| Nominatif | мєчь | мєчи | мєча |
| Génitif | мєча | мєчь | мєчѹ |
| Datif | мєчѹ | мєчємъ | мєчєма |
| Accusatif | мєчь | мєчѧ | мєча |
| Instrumental | мєчємь | мєчи | мєчєма |
| Locatif | мєчи | мєчихъ | мєчѹ |
| Vocatif | мєчѹ | мєчи | мєча |
мєчь (mečĭ) masculin
- Épée.
Variantes
- ⰏⰅⰝⰠ (Glagolitique)
Anagrammes
Références
- Josef Kurz et al. (éditeurs), Slovník jazyka staroslověnského [Dictionnaire du vieux slave] (Lexicon linguae palaeoslovenicae), Nakladatelství Československé akademie věd/Euroslavica, Prague, 1958-1994