дюк
Étymologie
- Du français duc.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | дюк | дю́ки | 
| Génitif | дю́ка | дю́ків | 
| Datif | дю́ку дю́кові | дю́кам | 
| Accusatif | дю́ка | дю́ків | 
| Instrumental | дю́ком | дю́ками | 
| Locatif | на/у дю́кові, дю́ку | на/у дю́ках | 
| Vocatif | дю́ку | дю́ки | 
| Nom de type 3a selon Zaliznyak | ||
дюк \Prononciation ?\ masculin animé