Ψυχή
 : ψυχή
Grec ancien
Étymologie
Nom propre
| Cas | Singulier | |
|---|---|---|
| Nominatif | ἡ | Ψυχή | 
| Vocatif | Ψυχή | |
| Accusatif | τὴν | Ψυχήν | 
| Génitif | τῆς | Ψυχῆς | 
| Datif | τῇ | Ψυχῇ | 
Ψυχή, Psykhḗ féminin singulier
- (Mythologie grecque) Psyché.
Prononciation
- *\psyː.kʰɛ̌ː\ (Attique (Ve siècle av. J.-C.))
- *\psyˈkʰe̝\ (Koinè, Égypte (Ier siècle))
- *\psyˈçi\ (Koinè (IVe siècle))
- *\psyˈçi\ (Byzance (Xe siècle))
- *\psiˈçi\ (Constantinople (XVe siècle))
Références
- Anatole Bailly, Abrégé du dictionnaire grec-français, Hachette, 1901