Δῆλος
: δῆλος
Grec ancien
Étymologie
- → voir δῆλος.
Nom propre
| Cas | Singulier | |
|---|---|---|
| Nominatif | ἡ | Δῆλος |
| Vocatif | Δῆλε | |
| Accusatif | τὴν | Δῆλον |
| Génitif | τῆς | Δήλου |
| Datif | τῇ | Δήλῳ |
Δῆλος, Dêlos féminin singulier
- (Géographie) Délos.
Variantes
- Δᾶλος (Dorien)
Dérivés
- Δήλια
- Δηλιακός
- Δηλιάς
- Δηλιεύς
- Δήλιον
- Δήλιος
Dérivés dans d’autres langues
- Grec : Δήλος
- Latin : Delos
Prononciation
- *\dɛ̂ː.los\ (Attique (Ve siècle av. J.-C.))
- *\ˈde̝.los\ (Koinè, Égypte (Ier siècle))
- *\ˈði.los\ (Koinè (IVe siècle))
- *\ˈði.los\ (Byzance (Xe siècle))
- *\ˈði.los\ (Constantinople (XVe siècle))
Références
- Anatole Bailly, Abrégé du dictionnaire grec-français, Hachette, 1901