žvanil
Étymologie
- De žvanit (« dégoiser, jaspiner »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | žvanil | žvanili ou žvanilové |
| Génitif | žvanila | žvanilů |
| Datif | žvanilovi | žvanilům |
| Accusatif | žvanila | žvanily |
| Vocatif | žvanile | žvanili ou žvanilové |
| Locatif | žvanilovi | žvanilech |
| Instrumental | žvanilem | žvanily |
žvanil \Prononciation ?\ masculin animé
- Bavard.
Jeden žvanil tam o tom mlel hubou.
— (Karel Čapek, Válka s mloky, 1935)- Un bavard dégoisait quelque chose à ce sujet.
Synonymes
Forme de verbe
| Masculin | Féminin | Neutre | ||
|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | |||
| Singulier | žvanil | žvanil | žvanila | žvanilo |
| Pluriel | žvanili | žvanily | žvanily | žvanila |
žvanil \Prononciation ?\
- Participe passé de žvanit.
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage