zekadá
Étymologie
- Dérivé de zeká (« bouger »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | zekadá | zekadayá | zekadatá |
| 2e du sing. | zekadal | zekadayal | zekadatal |
| 3e du sing. | zekadar | zekadayar | zekadatar |
| 1re du plur. | zekadat | zekadayat | zekadatat |
| 2e du plur. | zekadac | zekadayac | zekadatac |
| 3e du plur. | zekadad | zekadayad | zekadatad |
| 4e du plur. | zekadav | zekadayav | zekadatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
zekadá \zɛkaˈda\ ou \zekaˈda\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « zekadá [zɛkaˈda] »
Références
- « zekadá », dans Kotapedia