zásnuby

Étymologie

Déverbal de zasnoubit (« se fiancer, s’allier à »).

Nom commun

Cas Pluriel
Nominatif zásnuby
Génitif zásnub
Datif zásnubám
Accusatif zásnuby
Vocatif zásnuby
Locatif zásnubách
Instrumental zásnubami

zásnuby \Prononciation ?\ féminin pluriel

  1. Fiançailles.
    • Sponsalicia bylo v právu řím. darování mezi snoubenci vzhledem ku příštímu sňatku; darující může je žádati zpět, zmařen-li sňatek bez viny jeho; darování učiněné interveniente osculo (za polibku) může ženich nebo dědicové jeho žádati pouze z polovice zpět, zrušen-li zásnub úmrtím. — (Ottův slovník naučný)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

Vocabulaire apparenté par le sens

Voir aussi

  • zásnuby sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

    Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.