wiltá
Étymologie
- Dérivé de wilt (« aile »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | wiltá | wiltayá | wiltatá |
| 2e du sing. | wiltal | wiltayal | wiltatal |
| 3e du sing. | wiltar | wiltayar | wiltatar |
| 1re du plur. | wiltat | wiltayat | wiltatat |
| 2e du plur. | wiltac | wiltayac | wiltatac |
| 3e du plur. | wiltad | wiltayad | wiltatad |
| 4e du plur. | wiltav | wiltayav | wiltatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « wiltá [wilˈta] »
Références
- « wiltá », dans Kotapedia