wilmedá
Étymologie
- Dérivé de wilmé (« baver »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | wilmedá | wilmedayá | wilmedatá | 
| 2e du sing. | wilmedal | wilmedayal | wilmedatal | 
| 3e du sing. | wilmedar | wilmedayar | wilmedatar | 
| 1re du plur. | wilmedat | wilmedayat | wilmedatat | 
| 2e du plur. | wilmedac | wilmedayac | wilmedatac | 
| 3e du plur. | wilmedad | wilmedayad | wilmedatad | 
| 4e du plur. | wilmedav | wilmedayav | wilmedatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
wilmedá \wilmɛˈda\ ou \wilmeˈda\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « wilmedá [wilmɛˈda] »
Références
- « wilmedá », dans Kotapedia