wakú
Étymologie
- Dérivé de waku (« trust, monopole »).
 
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | wakú | wakuyú | wakutú | 
| 2e du sing. | wakul | wakuyul | wakutul | 
| 3e du sing. | wakur | wakuyur | wakutur | 
| 1re du plur. | wakut | wakuyut | wakutut | 
| 2e du plur. | wakuc | wakuyuc | wakutuc | 
| 3e du plur. | wakud | wakuyud | wakutud | 
| 4e du plur. | wakuv | wakuyuv | wakutuv | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « wakú [waˈku] »
 
Références
- « wakú », dans Kotapedia