vyloučit

Étymologie

De loučit se (« dire au revoir, se quitter ») avec le préfixe vy-.

Verbe

vyloučit \Prononciation ?\ perfectif (imperfectif : vylučovat) (voir la conjugaison)

  1. Écarter, exclure, évincer, bannir.
    • „Nemůžeme vyloučit, že právě u živelných rizik dojde k úpravě pojistných sazeb. Pravděpodobně ne plošně, ale u rizikových míst můžeme s podobným vývojem cen počítat,“ řekl Právu mluvčí Kooperativy Milan Káňa. — (novinky.cz)
      Nous ne pouvons pas exclure que…
  2. Excréter.

Antonymes

Dérivés

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.