vyhnutí
Étymologie
- De vyhnout (« éviter »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | vyhnutí | vyhnutí |
| Génitif | vyhnutí | vyhnutí |
| Datif | vyhnutí | vyhnutím |
| Accusatif | vyhnutí | vyhnutí |
| Vocatif | vyhnutí | vyhnutí |
| Locatif | vyhnutí | vyhnutích |
| Instrumental | vyhnutím | vyhnutími |
vyhnutí \Prononciation ?\ neutre
- Évitement.
Půjdu tam, není vyhnutí.
- J'y vais, pas moyen d'y échapper.
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage