vormá
Étymologie
- Dérivé de vorma (« nervure »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | vormá | vormayá | vormatá | 
| 2e du sing. | vormal | vormayal | vormatal | 
| 3e du sing. | vormar | vormayar | vormatar | 
| 1re du plur. | vormat | vormayat | vormatat | 
| 2e du plur. | vormac | vormayac | vormatac | 
| 3e du plur. | vormad | vormayad | vormatad | 
| 4e du plur. | vormav | vormayav | vormatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « vormá [vɔrˈma] »
Références
- « vormá », dans Kotapedia